Itálie u mých nohou...a pod nohama taky ( díl II.)
Seděla jsem na pobřeží a všemi póry vnímala tu energii moře, než jsem si začala postupně uvědomovat jednak celkem rušno, celkem špinavo a hlavně mi docházelo, že musím někde přespat.
V místě, kde jsem se nacházela to evidentně nebylo možné. Na pláži i poblíž se scházely skupinky mladých, kteří přijížděli na skútrech a byli šíleně hluční. Konečně jsem také zaregistrovala bary táhnoucí se podél pobřeží a jejich zaplněnost početnými rodinami. Tak tomuhle se říká noční život…Hrála hudba, šumělo moře a já nakonec zmožená únavou a opřená o batoh odplula do říše snů. Probudilo mne celkem nešetrné zatřepání mým ramenem a nade mnou stál CARABINIÉR. Chtěl doklady a tak jsem se mu snažila vysvětlit, že jsem česká studentka milující Itálii, a hledám kde přespat. Ptala jsem se na nejbližší kemp a cítila vzrůstající zoufalství. Policista najednou zvedl obočí, šikmo na jednu stranu úst se usmál a povídá: Jo tak Praha, Čechy, Havel ! Sii sii, to znám…ale kamp tě vezme jen se stanem…Víš co? Počkej chvíli…“ Následoval vzrušený telefonní hovor ( ano, už tehdy asi měli mobily) a vítězné : „ Pojď se mnou, děvče „ přičemž, přestože jsem si nebyla úplně jistá správným výkladem, šla jsem s ním jako beránek uklidňujíc se, že přinejhorším přenocuju v cele…Na rohu přímořské ulice za chvíli přibrzdilo auto, z něho vyběhla asi třicetiletá žena a volala: „ Ciao, ciao Praga! Dneska přespíš u nás a čeká tě večeře a zítra nám povíš o Havlovi…“. Ne, že bych tak dokonale rozuměla, ale zhruba tak to bylo…Za pomoci italského slovníku, rukou, nohou a minima angličtiny, jsem pak vyprávěla, co se děje a dělo v Čechách. Bylo to úsměvné, ta dychtivost a emoce až dětinskost, u nás nevídaná. Ha, byla jsem doma.
Dva dny mi carabiniér Natale se ženou Clarou, mladším bratrem a babičkou hostili ve své domácnosti a když vycítili, že už bych šla, zavolali příbuzným do Ceseny pod Ravennou, že tam dorazím a ať se o mě postarají, že jsem z „té Prahy“ s „tím“ Havlem. Nevěda o tom, stal se prezident Havel tehdy mým volňáskem pro celou Itálii. Mé porevoluční besedy se opakovaly a italština zlepšovala. Viděla jsem nespočet přímořských městeček a památek, a mé srdce zatoužilo po klidu. Zcela nečekaně jsem změnila původní cíl Řím za poklidnou a osamělou cestu vnitrozemím. Mumraje a halasu jsem byla přesycena a na moře jsem si zvykla. Potřebovala jsem změnu. A teď teprve začalo to pravé dobrodrůžo. Dostala jsem se stopem někam do Toskánska , pod městečko Sorano a zapomněla jsem v autě mapu. Dopila jsem bezstarostně vodu a vydala se, kam mi nohy nesly s tím, že prostě něco zastaví. Bylo asi deset dopoledne a ono by mi něco zaručeně zastavilo, kdyby něco ovšem jelo…A to nejelo. Tak jsem šla a šla a šla, a silnice byla čím dál užší a asi začarovaná…Okolo se klepal horký vzduch, slunce pálilo, já byla bez vody a stínu, a vyčerpanost se hlásila o slovo. No to je pěkný, zemřu uprostřed jižní Evropy na dehydrataci, napadaly mě pochmurné myšlenky…Pak jsem si u nějakýho křoví udělala posed, opřela se o batoh a čekala…Přestávala jsem vnímat, ale zaskřípění brzd mne probralo: stařena a stařec vypadající jako smrtka z pohádky Honza málem králem, celí v černém, shrbení a dohromady vážící asi jako půlka mě, se nade mnou skláněli s ustaraným výrazem, šišlali na sebe ( asi nářečí) a dotáhli mne do dodávky asi tak z padesátých let. Usnula jsem.
Probudilo mne hučení a šumění moře, kdákání slepic, štěkání psa a brebentění, kterému jsem pranic nerozuměla. Stařenka, sedící u stolku ke mně radostně přiběhla, po cestě odkopla stranou dvě slepice a podávala mi džbánek s vodou. Byla jsem v kamenném domečku, který dobře znám z filmů, a vůbec všechno vypadalo jako kulisy z počátku století. Tady se zastavil čas. Nějak jsme nemluvili stejnou italštinou, takže jsme se moc nedomluvili, ale rozuměli jsme si báječně…Oni povídali něco mě, já jim a všichni jsme z toho byli tumpachoví a říkali „siii, siii „. Rozhodli se mne vykrmit, a tak mne cpali šunkou, vejci, kozím mlékem, a dary moře – zejména rybami. Bydleli v domečku se zvířaty a mnou společně, nad mořem, a já jim těch několik dní říkala babičko a dědečku. Asi bych tam byla zůstala, ale ryba a host třetí den smrdí a toho je třeba se držet. A tak jsme se poobjímali, slzu uronili a děda mne odvezl na výpadovku pod přímořské město Civitavécchia. Přestože mu dle mého odhadu bylo tak devadesát, neměla jsem s ním vůbec strach jet autem. Další auto mi zastavilo skoro hned a já dědečkovi mávala a mávala, než mi zmizel
z dohledu…A já se neplánovaně řítila přeci jen k ŘÍMU. Nakonec tam asi opravdu vedou všechny cesty.
Johanka Ulrichová
Dáme si Tečku na nádraží mámo, a pohoda džez, máme to v suchu...
Zásadní otázky v souvislosti s covidem, které by si měl klást každý, ale neklade: ono je to vytěsňování pohodlnější...Ptám se, a chci odpovědi.
Johanka Ulrichová
R.I.P. Terezo Spencerová
"Ranní kávička" s Terezou Spencerovou už nebude...Nebudu se spiklenecky pochechtávat s hrnkem kafe...A souhlasně přikyvovat. A překvapeně kulit oči nad jejím úhlem pohledu.
Johanka Ulrichová
Sedíc na balvanu v río Palo Alto, rozjímám, proč ho nepřerazit....Pro tebe, Maxi
Původní záměr byl posnídaňovej relax poblíž volkánu Barú v překrásně exotický horský přírodě...Nakonec ale sedím na balvanu jako žába zakletá do mezigeneračního konfliktu s vlastním prepubertálním potomkem.
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - díl IV. -Las Tablas, Las Lajas
...aneb naše motto "Mít se krásně"....Jak drobný nepříjemnosti vyvažujou krásný maličkosti a obráceně...Hmyz x mušle, bouřky x oceán, minibusy x výhledy...
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - Las Catalinas, Coronado
Častá otázka sledujících je: Proč tam jste? Popravdě mi tenhle dotaz celkem udivuje, páč je spousta důvodů, proč být ve Střední Americe, ale když nad tím tak přemýšlím, odpověď zní: Protože jsem chtěla.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Většina práv jako u manželů a přiosvojení dětí. Pavel podepsal zákon o svazcích LGBT+
Stejnopohlavní páry budou moci od příštího roku uzavírat partnerství s většinou práv, jaká mají v...
Do zahradního jezírka u Berouna spadlo batole, vrtulník ho převezl do Prahy
V Hlásné Třebani na Berounsku spadlo v neděli rok a půl staré dítě do jezírka u rodinného domu. Na...
Kvůli letním teplotám a silnému větru hrozí požáry. Ochladí se koncem týdne
Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1815x