Aktérkou aktů snadno a rychle...

  ............aneb zábavná taškařice s pavím perem, flaškou, doutníkem a houslema

                         Čtrnáct dní před Vánoci mi napadlo vytvořit netradiční dárek milému. Sama jsem byla zaskočena vlastní genialitou a logistický oříšek spojený s provedením poněkud lechtivého nápadu, jsem rozlouskla rychleji než rychle. Plán zněl jasně: nafotit několik velmi jemně erotických černobílých  fotek, dát jim patinu, a nechat svázat i s mými básněmi a prózou a tak vůbec, do knihy.

                         Sestra – zapálená fotografka -  se nijak nebránila zatažení do téhle budoucí komedie a tak dorazila. S celou řadou propriet, jako je třeba péro ( paví), zlatý budík, pašmína s úkolem krýt nahotu, doutník jakožto dráždivý prvek femme fatale, a já vytáhla zkušeně flašku vína. Myslela jsem k pití, ale sestra v záchvatu tvořivosti děla, že mám láhev nenuceně uchopit a zamyšleně hledět z okna…Vypadala jsem tutově jako zamyšlená alkoholička řešící, jestli skočit či ne, a má vizionářská sestra pravila:

                         „ Jéžiš, ty to hrdlo držíš jako kyj…“ samosebou jsem jí rozuměla pyj, a byl z toho nefalšovanej záchvat smíchu. Po několika minutách jsme otřely slzy a daly se do seriózní práce. Poslechla jsem bez remcání tvůrčí záměr mé talentované sestry, zahalila se frivolně do pašmíny a uchopila doutník, dávajíc přitom obezřetně pozor, abych ho držela žensky ležérně. To co je pro kuřačky samozřejmost, pro mě znamenalo úmornou dřinu- můj úchop zkraje připomínal končetinu zachvácenou křečí. Snaha se ovšem  vyplatila. A tak mi sestra po chvíli odhodlaně připálila a od stativu sametovým hlasem zavelela:

„Tak a teď nenuceně vyfukuj dým…“

V podstatě jsem netušila-jakožto nekuřačka, co po mě chce, ale svědomitě a zodpovědně jsem se na to soustředila.

„Ty jo, ségra, to vypadá, že máš v puse něco, co nechceš vyplyvnout…“

„ No to je případná poznámka, zvlášť po tom, co jsem v ruce držela…kyj…“ na to já, a následoval pubertální záchvat hýkání a chrochtání…

„ To je těžký s tebou…tvořit dílo…Tak teď si sedni za svitu svíček zády na stoličku , nech si ovinutý jen boky, zvedni ruce a šelmovsky se protahuj…“

                           To se lehko řekne. Ale zase se můžu tvářit jak chci, když se mi fotí pozadí. Začala jsem si prozpěvovat turecký (aspoň myslim) melodie a kroutila se jak…blázen.Řekla bych, že chvílemi to připomínalo epileptický záchvat. Sestra cvaká a cvaká a pláče smíchy…A pak mám za těhle podmínek podávat seriózní výkony.

                          Následně mi ta tyranka postaví k zrcadlu ve zlatém rámu , do ruky vloží vějíř, odhalí šíji a jedno prso ( moje) a usoudí, že můžeme pokračovat. Chce abych se tvářila zasněně ( což lze jen velmi těžko, když zírám sama na sebe do zrcadla) a já se snažím…Tak moc se snažím až sestra řekne:

„ Hele přestávka, děláš šílený ksichty, a nebo máš výraz těsně před pláčem v očích, ale pusu od ucha k uchu a vypadáš jako skřet s padoucnicí, což je šílený…Tady si dej trochu vína, ať se uvolníš…“

                            A tak jsem se uvolnila. Oblékla jsem si hippie halenu a krajkový spoďáry a rozvalovala se v našem retro  křesle…Do ruky mi bylo vloženo paví péro, který mi aktuálně připadalo fotogeničtější než já, a prej hraj si. ..Následovaly psí kusy , ale byla jsem ( dle mého názoru neprávem) označena za lascivní, na což jsem reagovala zoufale bezradným výrazem a zcela neplánovaně vznikla fajn fotka. Sestře se tak moc zalíbilo hrát si na Drtikola, že mi líbezně oznámila, že zítra budeme pokračovat za denního světla.

                            Ráno jsme nejdřív naaranžovaly závěsy, aby měly ty malebný záhyby, co vypadaj umělecky samy o sobě – trochu jsem na ně žárlila…Pak mne umělkyně v záchvatu fotografický múzy oblíkla do pánské bílé košile, postavila k oknu a do ruky dala housle. A smyčec. Obé jsem držela poprvé v životě a ta bestie se zcela nepokrytě chechtala při mých pokusech, držet to hudební nádobíčko uvěřitelně.  A navíc s erotickým nádechem, páč jsem měla holý zadek. Sama od sebe – z náhlého popudu vlezdoprdelství  jsem režisérce této kratochvíle navrhovala různé úchopy a pózy, ale ona měla jasnou představu:

                           „ Promilovala si noc, až se ti chce z toho zpívat, a tak si na sebe hodila milencovu košili a jdeš si zahrát na housle…“. Že tím asi plním nevyslovené přání místních ranních případných pozorovatelů naproti v paneláku, samozřejmě neřešila, a naopak mi požádala o „ ledabyle zapnutou košili s hrudníkem vyskočivším v zápalu hry ven“. O tom, že jsem celou noc nepromilovala ani nepamatuju, nechtěla ani slyšet a moje zoufalství nazvala výmluvou. Mrcha.

                            Poté jsem se různě nakrucovala a smyčcem měla něžně žensky odhrnovat lehce závěs…Po několika minutách balancování na špičkách s holým zadkem a něžně drženými houslemi  ( zblbla mi tak, že jsem na obou rukách odtáhla malíčky, jakobych pila thé….o páté) mi bylo řečeno, že vypadám jako když chci zabít mouchu na okně. Přišlo mi to nemístné, vzhledem k vynaloženému úsilí, ale sestra nevšímajíc si mého pohoršení zavelela převléci si do retro šatů a celou šarádu zopakovat…Tentokrát ovšem jakobych hrála…Opřela jsem bradu , uchopila smyčec a začala si broukat Osudovou. Chtěla jsem vypadat jako ta sexy Japonka s houslema. Ale jednak melodie co mi zněla dokonale v hlavě, reprodukovaná nahlas neodpovídala ničemu, co by se dalo nazvat melodií, a jednak soustředit se na „profi“ úchop, ladné sexy pohyby a nezúčastněný výraz se ukázalo býti velkým problémem…Ale pár hezkých fotek z toho vzešlo, to zase jo.

                             Když bylo po všem, s dětskou nedočkavostí jsme projížděly ty stovky fotek a asi třicet vybraly. Krom toho, že jsme byly nadšené z výsledku ( a já doufám, že i přítel bude), jsme se královsky pobavily a zase nás to o kus víc přiblížilo k sobě. A už se těšíme, jak budu sestře pózovat zase, protože se jí tohle téma zalíbilo. No, nedopřejte jí to….