Jehovisté všech zemí, běžte do..... věčných lovišť.
Tuhle mi prostřední sestra poslala na FB zprávu. Když pominu to, že vyzněla jako opis ze Strážní věže a tudíž byla totálně odosobněná a zněla nepřirozeně, tak obsah mi totálně odrovnal. Sestra prý opět studuje se Svědky knihu knih Bibli, a protože vidí na FB ( ano, moc se nestýkáme), že mi není dění ve světě lhostejné, považuje za důležité mi oznámit, že Armagedon se blíží a bratři představení na to apelují. Mám přece malé dítě a nemocnou dceru, a měla bych přemýšlet o jejich budoucnosti, kterou je věčný život v Edenu s Jehovou. Tak.
Před očima se mi začal odvíjet film mého dětství. Výlety bugatkou s rodiči a sestrou, nevlastní otec bafá fajfku a má pirátský šátek…Pak najednou zmizely. Bugatka, fajfka i šátek. Místo toho nastoupila podivná účast na shromážděních, kde se četla a studovala Bible za pomoci Strážních věží. Jako malá jsem měla „nárok" tyto seance prospat, ale jak jsem rostla, rostla i má povinnost se nějak projevovat. To znamenalo číst si Věže a odpovídat na otázky pod každým článkem. Ty kladl bratr představený. K tomu časem přibyla nedělní „ domácí studia", kdy jsme s rodiči takto trávili zhruba dvě hodiny.
Poslední Vánoce, narozeniny a svátek jsem prožila asi v pěti letech. Čím starší jsem byla, tím to celé bylo komplikovanější. Ve škole a na táborech, kam nás rodiče posílali, přestože věděli, jaké situaci nás vystavují, jsme byli za exoty. Žádné dárky a „uctívání modly" v podobě táborového nástupu, vlajky a hymny nepřicházelo u nás v úvahu, takže to chtělo pořádnou dávku buď osobnosti, nebo fanatismu. Celé tohle období neustálého konfliktu a tlaku okolí ( jiného, než jehovistického), znamenalo obrovský zmatek v duši. Podvědomě jsem si hledala hrdinu, ale díky své poněkud nezkrotné a divoké povaze jsem utíkala k druhému extrému : přečetla jsem veškerou povinnou četbu ve škole, takže hrdinové pro mne byli komsomolci z Mladé gardy, Oleg z To byl můj syn a Meresjev z Opravdového člověka. Někde mezi tím byl Old Shaterhand, Vinettou a Robinson. Později hrdinové „ztracené generace". Zhruba okolo deseti let jsem chodila „kázat" do služby a sdělovala „pravdu" okolojdoucím. Zároveň jsem si venku hrála na partyzány. Zajímavé dilema: jak odstranit fašouna, když nemůžu používat násilí. Otázky ideologie mi ještě nedocházely.
Dostávala jsem přednášky, jak řešit případné zranění při kterém bych potřebovala transfúzi . Respektive, jak se k tomu postavit. Na výběr nebylo. Odmítnout a vědomě volit možnou smrt. Nechtěla bych být za takových okolností v kůži rodičů... Také probíhalo školení, jak se chovat, kdyby zvonili „ tajní". Ano, tím, že jsme byli Jehovisté, řadili jsme se svým způsobem k undergroundu té doby. Kluci, co z náboženských důvodů odmítli jít na vojnu, skončili v osmnácti ve vězení . Bratři představení byli „pronásledováni" a zavíráni také. Když probíhaly jediné svátky, které jsme slavili ( tuším někdy v dubnu), a domácí „tajné" křtění nových členů, vyrojilo se spousta „tajných", kteří se nás snažili vystopovat, aby odkryli jehovistickou buňku. Bylo v tom trochu elitářství a spiklenectví, takže tahle část mne bavila.
Čím víc jsem četla, tím víc jsem přemýšlela o jiných úhlech pohledu. Začala jsem pokládat otázky, na které jsem dostávala odpovědi, které mi nic neřekly. Pak odpadl táta a doporučil mi ateistickou literaturu, jako protiklad. Doma začalo peklo, poněvadž máma se snažila zoufale nás „chránit" setrváním u Jehovistů, a táta nás chtěl zachránit před sektářstvím…Máma psychicky trpěla, protože se jí Jehovisté začali vyhýbat, aby je náhodou nenakazila odpadlictvím svého manžela. Srdečnost a soudržnost byla tatam a zůstala jen pachuť vyvrhelství. Trvalo ještě dlouho, než matka řady Jehovistů opustila.
Já jsem naštěstí začala uvažovat vlastní hlavou dřív než máma, a proto ve mně podobné závislosti na někom, nebo něčem, nenechaly tak výrazné stopy. Myslím, že víra postavená na strachu o život svůj a svých blízkých, není pro mne. Nechci být vydírána tím, že když HO nebudu milovat a bezvýhradně poslouchat, budu – údajně na základě vlastní volby – potrestána. Jak někdo může svůj život žít ve jménu boha, který aby si dokázal vlastní důležitost, chce po otci, aby obětoval vlastního syna, přestože mu tím působí nesnesitelná duševní muka? Jak může – pro předvedení víry svých oveček – na své lidi posílat jednu ránu za druhou a zkoušet, kam až je dotyčný objekt zkušebního provozu ochoten zajít? Jak může vyžadovat popírání základních lidských pudů, jako je sebezáchova – „kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem" ? Co tohoto milosrdného boha vede k tomu, že v den Armagedonu vzkřísí všechny zemřelé a ti dostanou svou šanci se znovu rozhodnout o svém životě, bez ohledu na to jak žili před smrtí? Zatímco žijící lidé, kteří mu nebudou oddáni, bez milosti zemřou i se svou rodinou, protože prostě proto? Ani nemusí nikoho zabít nebo tak něco. Stačí, když HO nebudou milovat a ctít.
I já si kladu otázku, jak vznikl život, jaký je jeho smysl a kam směřuju. Zřejmě díky předchozím zkušenostem odmítám věřit v boha. A kdybych náhodou uvěřila, byla by to naprosto niterná záležitost mezi mnou a ním. Takže když tak nad tím přemýšlím, mám spíš problém s náboženstvím, než s vírou. Respektuji přírodu, její síly a schopnost regenerace. Zároveň nevylučuji existenci jiných forem života, bytostí a duchovna se všemi jeho možnostmi. Svůj život prožívám stylem pokus – omyl – následek, a jediné pravidlo, kterému věřím je: NEDĚLEJ DRUHÝM TO, CO NECHCEŠ, ABY DĚLALI ONI TOBĚ. Ne vždy ho dodržím, ale téměř vždy si to pěkně vyžeru, a velmi dobře si uvědomuju, že právě to je ta zkušenost, která mi posune dál. Myslím, že o tom je život. To, že někdo žije s bohem, nemusí být zárukou na život harmoničtější nebo bohatší. Má ho možná klidnější, díky strachu z trestu za hřích. Ale, není to pak tak trochu parodie na život? Žití nanečisto, protože to pravé čeká na ty bohabojné v ráji? A jakou to má pak teda logiku?
Johanka Ulrichová
Dáme si Tečku na nádraží mámo, a pohoda džez, máme to v suchu...
Zásadní otázky v souvislosti s covidem, které by si měl klást každý, ale neklade: ono je to vytěsňování pohodlnější...Ptám se, a chci odpovědi.
Johanka Ulrichová
R.I.P. Terezo Spencerová
"Ranní kávička" s Terezou Spencerovou už nebude...Nebudu se spiklenecky pochechtávat s hrnkem kafe...A souhlasně přikyvovat. A překvapeně kulit oči nad jejím úhlem pohledu.
Johanka Ulrichová
Sedíc na balvanu v río Palo Alto, rozjímám, proč ho nepřerazit....Pro tebe, Maxi
Původní záměr byl posnídaňovej relax poblíž volkánu Barú v překrásně exotický horský přírodě...Nakonec ale sedím na balvanu jako žába zakletá do mezigeneračního konfliktu s vlastním prepubertálním potomkem.
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - díl IV. -Las Tablas, Las Lajas
...aneb naše motto "Mít se krásně"....Jak drobný nepříjemnosti vyvažujou krásný maličkosti a obráceně...Hmyz x mušle, bouřky x oceán, minibusy x výhledy...
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - Las Catalinas, Coronado
Častá otázka sledujících je: Proč tam jste? Popravdě mi tenhle dotaz celkem udivuje, páč je spousta důvodů, proč být ve Střední Americe, ale když nad tím tak přemýšlím, odpověď zní: Protože jsem chtěla.
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe...První týden-Panama City
Po týdnu v Panamě máme za sebou aklimatizaci, mírnej kulturní šok, začínám krapítko pobírat španělštinu, občas šílim z Maxe - když nechce, nehnu s nim....Ale zatím zvládáme celkem slušně, i když občas stres je, to zase jo....
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem na tripu Střední Amerikou...
Rozhodnutí odjet po padesátce s devítiletým synem na tříměsíční trip po Střední Americe může být neklidným charakterem, totální ztrátou směru v životě a touhou to změnit, a konečně také šílenství. A nebo od každého trošku....
Johanka Ulrichová
Pohotovost - aneb taková jedna úplně obyčejná noční
chirurgická pohotovost v centru města, zpití turisté, bezdomovci, hysterické právničky, pokorné děvky a agresivní staroušci, případně promíchat a výsledek bude stále o tom jednom – o životě....
Johanka Ulrichová
I n c e s t
Téma oživil návrh na zrušení trestní zodpovědnosti v Německu. Tak se na něj podívejme, na incest...
Johanka Ulrichová
Xena
Hladká lesklá hříva( hebkost si lze jen domýšlet), pevné a zaoblené tělo, rychlost a mrštnost, nepodajnost a bojovnost...Tím se vyznačuje náš původně zamýšlený mazlík, z kterého se vyloupla princezna bojovnice, koledující si o vyhnanství. Ani po osmi měsících na sebe nenechá sáhnout. Drcá mi do nohy čumáčkem, žere mi z ruky, ale jakmile ji chci pohladit, tak zdrhá. Někdy zaútočí na procházejícího synka, takže ten se okolo ní pohybuje s krajním respektem. Poslední měsíc usilovně bobkuje a močí denně v předsíni u vchodových dveří. Ale jinak je fakt úúúžasná -na pokoukání. Víte někdo co s ní? Kromě pekáče, kterej se sám nabízí ( dle kamarádů)...
Johanka Ulrichová
Jednosměrná tolerance směrem k islámu není v pořádku.
Byla jsem v jakési diskusi pod blogem o islámu nazvána fašistou, bolševikem (?) a srabem z důvodu, že biju na poplach, ale zároveň nenabízím řešení.
Johanka Ulrichová
Rozhovor s bohem.
První pokus o rozhovor s ním, bezejmenným...formou poezie. Že mi to napadlo v předvečer Velikonoc je čistě náhodné.
Johanka Ulrichová
Mnoho VOŠ je mrháním peněz a potenciálem studujících
Základní otázka, vedoucí mne k tomuto konstatování je: Kdo má prospěch z toho, že dostávají granty specializované soukromé VŠ nebo VOŠ na obory, které se pro přehlcenost na pracovním trhu neuplatní? Každoročně opouští školu několik stovek specialistů, kteří mají na svou specializaci v podstatě jen pro titul...
Johanka Ulrichová
Dávky státní sociální podpory – další tunel, nebo jen šlendrián ?
Právě jsem ukončila pracovní epizodu ve Státní správě a vracím se, doufejme, zpět ke zdravotnictví kam profesně i pocitově patřím. V hlavě mi ale zůstala spousta otazníků ohledně nároku na dávky, o které se chci podělit...
Johanka Ulrichová
„Neboj se maličká, já ti neublížím…"
kéž by to tak říkal sám Osud, nebo budoucí Život. Ale ne. Říká jí to hodný pán, co se na ní usmívá, i když je na hanbě, protože zlobila.
Johanka Ulrichová
Asi jsem agresivní anděl...
...aneb o velikém překvapení ze zjištění, že jsem schopná násilí, a taky o úlevě z toho, že je mi to líto.
Johanka Ulrichová
No...podržela bych ho
.......................aneb jak jsem absolvovala autoškolu, a proto raději neřídím
Johanka Ulrichová
Baládka o sklářské baňce
...aneb co způsobil kolegův sklářský fotoblok, respektive představa, jak mne coby baňku tvarují ty krásný, silný ruce s naběhlýma žílama. Kdo mne čte ví, že to je moje úchylka. Tedy ty ruce, ne být baňkou. Ačkoli...
Johanka Ulrichová
Akty jako důkaz...
"Aktérkou aktů snadno a rychle II." aneb pokračování pro Šárku a jiné zvědavce....Tyto fotky jsou nedílnou součástí mého předchozího blogu. Není to prvoplánová nahota - to jen pro místní škarohlídy. Autorkou je moje sestra Marie Ulrichová, na modelku jsem si zahrála já...Pokud nechcete vidět moje pozadí, neotevírat !
Johanka Ulrichová
Aktérkou aktů snadno a rychle...
............aneb zábavná taškařice s pavím perem, flaškou, doutníkem a houslema
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1815x