Dávky státní sociální podpory – další tunel, nebo jen šlendrián ?

  Právě jsem ukončila pracovní epizodu ve Státní správě a vracím se, doufejme, zpět ke zdravotnictví kam profesně i pocitově patřím. V hlavě mi ale zůstala spousta otazníků ohledně  nároku na dávky, o které se chci podělit...

                                  Nutno zdůraznit, že úřednice na pracovní pozici referentky státních sociálních dávek jsou výrazně společensky i finančně nedoceněny. Musejí být schopné přijímat denně obrovské množství žádostí až od osmdesáti žadatelů během úředního dne. Mít v hlavě maximum informací o všech státních dávkách a flexibilně reagovat na hojné novelizace Zákoníku.  Neustále se musejí soustředit, být asertivní a všechny žádosti nejen bezchybně vybrat tak, aby byly schopné posouzení, ale dále je zpracovat, což obnáší zadávání každého formuláře zvlášť do systému pc, skenování každé byť i jen jedné stránky, kopírování... To většinou dělají úřednice mimo úřední dny, takže opravdu jen nesedí a nepijí kafe, ale zužitkují každou volnou chvíli. Při neúplné žádosti se jí musí zabývat tak dlouho, dokud není vyřešena, což je někdy při omezené spolupráci s žadateli nadlitský výkon, na který je ze zákona maximálně měsíc. Lidé v tísni jsou často nepříjemní, vzteklí, plačtiví, konfliktní. S tím vším se během úředních hodin úřednice musí popasovat, a podotýkám, že většina to dělá s grácií a profesionalitou. Určitě je to zaměstnání, které nemůže dělat každý. 

                           K dané problematice jsem si jen čichla, takže nejsem žádný specialista a ani na to neaspiruji. Předkládám pouze několik faktů k úvaze. Podmínky nároku na dávky jsou podloženy Zákoníkem, ale přesto (nebo snad právě proto?) mně osobně v některých případech nepřipadají logické. Snažila jsem se sice znění zákonů porozumět, ale jsou psány tak, že běžný člověk podstatu těžko pochopí, pokud nemá možnost si znění spojit s praxí. Takže něco z praxe:

Přídavky na dítě

                           Jsou státem testovaná dávka a vypočítají se z životního minima dané rodiny a určitého koeficientu s příjmy za dané období.  Nárok vzniká od října do října, a dokládá se příjem všech členů rodiny za předcházející rok. V roce 2012 jste pracovali a měli slušný plat. Právě uvedený příjem za rok 2012 dokládáte pro nárok na dávku na období od října 2013 do října 2014, takže přišli-li jste v průběhu této doby o práci a požádáte si v aktuální finanční tísni o přídavek na dítě, nemusíte ho dostat, protože stanovená výše životního minima je natolik nízká, že se prostě se svým letos už předloňským platem, do nároku nevejdete.

Přídavky jsou odstupňovány od 500 – 700 korun podle věku dítěte, a vesměs na ně dosáhnou pouze lidé dlouhodobě bez práce, nebo s velmi nízkým platem, což je logické, ale také zneužívané. Na druhou stranu – ta částka není tak vysoká, aby z toho člověk při 1-3 dětech nějak extra profitoval. Zato následující dávka je jiné kafe.

Příspěvek na bydlení

                              Nárok vzniká, pokud máte trvalé bydliště v daném místě kontaktního pracoviště v bytě, na který máte řádnou Nájemní smlouvu. Takže žádná Podnájemní smlouva, nebo Dohoda o užívání bytu  např. v ubytovně - tím se zabývá oddělení Hmotné nouze. Řeší to formou Doplatků na bydlení, což není totéž jako Příspěvek na bydlení. U toho se započítávají a zohledňují všichni lidé, v místě trvale hlášení. Dokládají se příjmy a náklady za předchozí kalendářní čtvrtletí, než je období, na které se žádá. Což znamená, že žádáte-li si např. v dubnu, dokládáte příjmy a náklady na bydlení za leden až březen.

                              V praxi to pak vypadá tak, že v bytě může být hlášeno výrazně víc lidí, než tam ve finále skutečně bydlí, a zejména jsou-li všichni dlouhodobě bez práce, částka na bydlení může být značně vysoká. Mnoho lidí to také zřejmě praktikuje tak, že byt, v kterém mají trvalé bydliště patří příbuzným( často rodičům), kteří  bydlí a mají trvalé bydliště jinde. A tito "nájemníci" kasírují s vědomím majitelů bytu dávky. Třešničkou je, když si tito příbuzní "jako" účtují např. částku 8.000,- a víc nájemného uvedenou ve Smlouvě, která je při posuzování nároku základ, a nájemník samozřejmě nic neplatí. A hned je třeba na hypotéku. Na tu se ze Zákona majiteli bytu nepřispívá. Pouze na poměrné náklady (služby, plyn, energie), takže pronajmout vlastní byt synovi a mít trvalé bydliště jinde u rodiny, nebo v jiném bytě, se vyplatí. Další takový zjevný a všeobecně známý podvod je, že v bytě bydlí víc pracujících lidí bez přihlášení, a tudíž se k nim a jejich příjmům nepřihlíží. Mnohdy tato rodina v nouzi není, ale posuzuje se např. jen přihlášená matka a malé dítě, nebo dítě student, kteří jsou bez příjmů a tak mají nárok. O práci načerno a zatajovaných příjmech nemluvě...Všichni to ve Státní správě ví, případně tuší, ale na kontrolní systém nejsou lidi, vůle a asi ani peníze , což je paradox.

Naopak, je velmi komplikované vyloučit společně posuzovanou osobu, přestože tam prokazatelně dlouhodobě nebydlí, ale má tam stále – z různých důvodů – trvalé bydliště. To se často stává u rozešlých rodičů, kdy jeden rodič zůstane s dětmi v bytě a ten druhý odmítá spolupracovat ohledně úředních záležitostí.

Je zjevné, že mnoho lidí při dnešních cenách nájmu má opravdu problém. Jeden důchodce v bytě, sám rodič na mateřské, případně mladá rodina, nebo nezaměstnaní – zejména po padesátce, ale konkrétně u této dávky je možnost zneužívání bezbřehá a dlouhodobá.

Porodné

Opět je státem testovaná dávka. Dokládá se příjem za čtvrtletí před narozením dítěte. Tam už je hranice dokládaných příjmů příznivější, takže na porodné nedosáhne jen velmi málo lidí. Nárok vzniká při prvním živě narozeném dítěti.

Tuto dávku považuji za smysluplnou, protože počáteční náklady i u šetřivých rodičů jsou opravdu výrazné a argumenty typu: když si pořizují dítě, mají mít našetřeno jsou krátkozraké. Pokud by si lidé nejdřívě šetřili na byt a pak na dítě, měli by děti nejdříve čtyřicátníci...jestli vůbec.

Rodičovský příspěvek

Následuje po tzv.mateřské, a pokud nebyla matka před otěhotněním zaměstnána, nemůže si zvolit jeho jinak volitelnou výši čerpání částky 220.000, kterou je možno vyčerpat během 2 – 4 let. I tady je spousta odchylek a možností, do kterých nechci zabředat, poněvadž právě proto, že jsem se ne úplně zorientovala, nejsem úřednice :-).

I tato dávka je investicí víc než vhodnou. Pokud se matka rozhodne věnovat dítěti, je to ku prospěchu společnosti a tato její volba si určitě zaslouží i finanční podporu.

Pěstounské dávky

Proti těm bych neměla nic v případě, že by nebyly zcela evidentně zneužívány zejména příbuznými dětí. Někteří tito „pěstouni“ mají daleko k tomu, aby bylo o děti opravdu dobře postaráno ve smyslu péče, rozvíjení schopností a vědomostí dětí, a jejich orientace ve společnosti. Do jejich schopností co se týče citové investice nevidím tolik, jako na to, co je zjevné, a tak nemohu posuzovat. Ale pěstouni, kteří jsou silně obézní a nemocní tak, že sotva lezou, nebo vypadají tak, že se jich člověk bojí už od pohledu a přitom mají v péči např. dvě předškolní děti, mají problém sami se sebou…Nebo pěstouni, kteří se neumí ani podepsat…jak chtějí vzdělávat a rozvíjet své svěřence? Nechci rozhodně paušalizovat, ale můj názor je, že v těchto případech je nový OZ v upřednostnění „ rodiny“ silně vedle, a mám dojem, že o takové pěstounství se často hlásí příbuzní zejména ze zištných důvodů. Ani se mi nechce domyslet, jak může taková péče za účasti a dotace státu, vypadat…

Úplně nepochopitelný je pro mě ale systém v posuzování nároku na dávky zde žijících občanů EU a lidí mimo EU. Na rozdíl od euroobčanů nemusejí imigranti z třeba Mongolska, Afriky nebo Ukrajiny dokládat nic jiného, než vcelku „odžitý“ rok v ČR – tj.365dní potvrzeného pobytu od cizinecké policie. Takže stačí nějak to tu rok přetlouct – ať už dotyčný pracuje nebo ne – a má nárok na všechny naše státní dávky. Pak už jen dokládá prodlužování pobytu, který musí být pro celou rodinu stále platný, jinak se dávka zastavuje a pouští až po dalším doložení prodlouženého pobytu. Euroobčan naproti tomu dokládá k pobytu ještě spoustu formulářů, dotazník a důkazní materiál, že opravdu žije a pracuje v ČR, a třeba u Rodičovského příspěvku ještě donedávna bylo nutné potvrzení od zaměstnavatele matky každé tři měsíce (v současnosti rok). Takže pro lidi s naprosto odlišnou kulturou a často s minimální snahou tu pracovat a dorozumět se, jsou podmínky získání podpory mnohem jednodušší, než pro „sousedy odvedle“ navíc ze stejného společenství, kde by člověk předpokládal maximální zjednodušení byrokracie …

Smyslem tohoto blogu nebylo rozdmýchávání vzájemné nenávisti různých skupin lidí. Úspěšný sebevědomý manažer či podnikatel, se může stát ze dne na den zoufalcem. I on jednou může mít dítě a být bez práce, i on jednou bude senior…Mějte to prosím na paměti, než budete někoho napadat, že žije na Váš úkor. Psala jsem všeobecně a podvody s dávkami se týkají všech skupin napříč spektrem obyvatel. Podstatné je to, že je to umožněno.

Určitě bych státní pomoc formou dávek nezavrhovala - je jí třeba. Jen je nutné vytvořit kontrolní systém v terénu, a okleštit např. pobírání dávek při dlouhodobé několikaleté nezaměstnanosti bez spolupráce s ÚP např. postupným snižováním dávek, jako u podpory v nezaměstnanosti zejména u lidí do padesáti let, kteří jsou v produktivním věku. Případně vyžadovat ve spolupráci s ÚP oficiální zdůvodnění zhoršené zaměstnavatelnosti. Stejně tak by museli cizinci po nějakou dobu pracovat, aby dosáhli na dávky, ne jen tu mít trvalé bydliště a vymlouvat se na neznalost jazyka...Vždycky budou ve společnosti lidé, kteří se povezou, ale je žádoucí tuto možnost zminimalizovat.

Pokud tento blog někdo využije jako návod k obohacení se, je to jeho svědomí. Není to nic, o čem by se všeobecně nevědělo a je třeba o tom mluvit nahlas, a navíc dřív nebo později se na některé podvody přijde a vyplacené dávky se zpětně vracejí.

Pokud byly mé informace pro někoho přínosné, jen dobře.

Blog jsem nepsala s úmyslem vás profesionálně informovat, jaké máte možnosti (o tom si můžete přečíst na stránkách www.mpsv.cz  ), ale s tím, že se podělím o svoje poznatky z praxe, které mně překvapily a potvrdily mou domněnku, že všeobecně Zákoník není pro lidi, ale pro právníky, kteří vědí jak v něm kličkovat a vydělávat na neznalosti a pro zákonodárce, kteří ho tvoří tak, aby vyhovoval zejména jim. Kolik much tím zabijí, a jaká loby za tím stojí, se lze jen dohadovat…Bohužel.