Sama s dítětem po Střední Americe...První týden-Panama City

Po týdnu v Panamě máme za sebou aklimatizaci, mírnej kulturní šok, začínám krapítko pobírat španělštinu, občas šílim z Maxe - když nechce, nehnu s nim....Ale zatím zvládáme celkem slušně, i když občas stres je, to zase jo....

Tak sme 23.8. se synkem vyrazili do Střední Ameriky. Let z Mnichova přes Madrid s krátkým přestupem sme zvládli hladce. Strašně jsem se toho obávala - měli sme jen 1,45hod, což by při sebemenším záseku třeba na kontrole, nemuselo být úplně v klidu, zvlášť na tak velkým letišti a zvlášť, když letíme prvně sami...Moje letištní orientace ale nakonec dopadla úžasně, a zvládli sme cestu i vláčkem mezi terminály. Prostě jsem šla za davem vypadajícím jako latinoameričané. Letadlo je pro mne stále výzva-fakt mi nedělá dobře, ale je to prostě nutnost. Přistání po 10ti hodinách v Panama City bylo celkem bouřlivý - byla buřina a klepali sme se jak brambortrakař, 2x kroužili a já už se pomalu odevzdávala do náruče osudu. Max to v pohodičce prospal. Vzbudil se až po dosednutí.

 
Máme za sebou výlet do města Colónu na severu Panamy a na druhym konci Panama kanálu. Jeli sme přes sto let starým vlakem podél průplavu. Tenhle vlak není pro každýho, je docela drahej, takže byl skoro prázdnej. Dostali sme svačinovej balíček a kafe, což přišlo k duhu. Průjezd džunglí , která místy byla fakt blízko, až nás skoror pohlcovala, byl úžasnej, a jet vedle jezera Gatún budilo respekt . Místama to byly  boží výhledy, jen já fotila mobilem a prostě se to nedalo vyfotit tak, aby to za něco stálo. 
Po výstupu z historickýho vlaku v Colónu sme vstoupili snad zpět do století páry. Můj první pocit byl - pomoc, zdrhej. ..Z překrásný, šťavnatý a bujný džungle jen krůček do průmyslový špíny takovýho rozsahu, že mi to hlava nebrala....Byla jsem v takovým šoku, že mi ani nenapadlo to fotit. Video co jsem pak natočila v taxíku ukazovalo už místa o tři levely vejš...Všudypřítomnej bordel. Ty lidi asi řešej úplně jiný věci, ale ta tíseň jaká na mně padla v prvním okamžiku byla nepopsatelná...Krom strachu a pocitu nebezpečí... Člověk má pak o čem přemejšlet. Jasný, že Max dostal výklad...Taky měl oči navrch hlavy...
Byli sme předaný taxikářem supertýpkovi po tom, co sem naprosto konsternovaným místním průvodcům a taxikářům oznámila, že opravdu nechci nakupovat v bezcelní zóně a že mi shopping absolutně nezajímá. Že chci vidět starý město, Panama Canál a oceán...Pohybovat se od vlaku po městě pěšmo, mě po shlédnutí skutečnosti okamžitě přešlo. Jak z nějakýho postkatastrofickýho filmu - bezpečí jen v hlídaný zóně pro turisty. Taxi jsme projížděli místa plný zmaru. Muset tam vystoupit, asi bych se přilepila žvejkačkou k sedačce. Takže po tom, co si nás předali tři řidiči, skončili sme u SuperViktora., kterej nám dělal skoro celý den průvodce a řidiče. Samozřejmě ne zadarmo.
Chtěla sem úporně vidět město, tak sem ho viděla... Víckrát ho vidět nemusím. Viktor nás vzal za matkou domu - mamamuškou, jak jí říkal. A tam byla i sestra s dcerou...Byly milý a hlavně i v tý všeobjímající chudobě (ne, to nebyla střední třída jak jí znám od nás ), měly umělý řasy, nehty, byly nalíčený a načesaný. Ty špeky, co my doma schováváme, ony dávají s grácií na odiv... K zamyšlení: i za těch nuzných podmínek, je to jakási oslava ženství...

Panamskej Canál v Colónu je opravdu obdivuhodný dílo. Technický údaje si dohledejte na googlu, já přikládám foto. Tahle nová část je stará jen dva roky a oproti Panama City není obležená turisty. Získala jsem tu od německý turistky výbornou informaci. Zpět dost ušetříme, když pojedem busem a ne vlakem. Vlakem sme tam jeli schválně - šlo o cestu a ne cíl - ale tak zase přece jen na hranicich mých finančních možností to bylo, ne že ne... Max kamarádil se Super Viktorem, což byl i zdatnej průvodce v angličtině a jeho společnost za to stála a v podstatě byla nezbytná - přece jen, sme tu pár dní.... Pojal to ze široka.

A pak nás zavezl na Playa Lengusta, kde sme se KONEČNĚ smočili v oceánu, pojedli místní stravu - Max půlku nechal, nejela mu ani rýže ani kuřecí smažený maso, páč to  nebyla pizza. Ochutnali pití brčkem z čerstvýho kokosu a čerstvýho ananasu. Po dvou hodinách nás zase vyzvedl SuperViktor a o vyloženě usadil na sedačky v autobuse směr Panama City. Byla sem fakt vděčná, páč to byla všude okolo divočina nevídaná...Už chápu tu hromadu taxíků.

Dá se jet velice levně i busem MHD, jenže do "naší" čtvrti jezdí jen metrobus, a metrobus kterým sme chtěli jet tady v Panama City nakoupit nějaký věci do nákupáku, byl na nějakou open card nebo co...Dál do autobusu pouštěla taková ta kovová paže, takže to vypadalo, že asi nenastoupíme. Pak za nás načet svou kartu nějakej starej černoch, na kterýho sem si na konečný počkala a chtěla mu dát dolar... Nechtěl ho ( bus stojí okolo 0,25centů a metro karta dva dolary myslím na měsíc ). Ale přesvědčivě sem pravila - hele vem si to, kámo - česky.... Tak si to vzal. Nakoupila jsem aspoň nějaký jídlo abysme furt neutráceli v hotelový restauraci, a taky nezbytnosti jako nůžky, pinzetu a nabíječku. Zpět sme jeli taxi a opravdu hodně se mi osvědčilo stažení offline mapy Panamy, páč na mobilu přesně vidíte kde se pohybujete a kde je co ( např. stanice busu). Když sme se blížili k hotelu, tak sem jednu chvíli  volala " Aquí no! Ježkovy voči...Jeď recto! " Koukal jako blázen,no...A Max se mohl uchechtat a dodnes si ze mně utahuje. Však já ale tý španělštině přijdu na kloub...

Jo a další podivnost: uděláte nákup za 23 dolarů a chcete platit 50ti dolarovkou. Pokladní jí Xkrát skoro přetrhne, aby zjistila, že není falešná, pak zavolá vedoucí, ta udělá to samý, pak napíšou potvrzení, že je ok, pak mi vrátěj a předtím to třikrát přepočítaj....Za normálního provozu, takže fronta jako kráva....Rozhodně je lepší platit kartou a to zase chtěj nad určitou hodnotu vidět pas. Dělá jim problém i vracet na dvacet dolarů...Navíc mají dvě měny: dolar a balbou, přičemž dolary papírový a balboa kovový...sice všechno ve shodný hodnotě, ale i tak trochu zmatek...Další extrovka je, že figuríny na hadry v některých krámech v nákupáku jsou tak strašně kozatý a prdelatý, že to zaujalo i Maxe...Ptal se mi na to, takže sem mu vysvětlila, že tady je symbol krásy trochu obtloustlá, prsatá a prdelatá macanda....A on si udělá: tak to ani tady nejseš za hvězdu,co? Ty seš někde mezi...:Zabít ho je málo.