....o lidské důstojnosti nemluvě... Mám dojem, že ať se snažím, jak se snažím, ovoce to prostě nenese....
Bohužel jsem před třemi měsíci přišla při reorganizaci nemocnice o místo a vzhledem k mé specifické kvalifikaci je naděje na zaměstnání ve zdravotnictví takřka mizivá. K tomu se samozřejmě vážou finanční problémy tím spíš, že jsem s dětmi sama. Příští týden sice nastupuji do Státní správy, ale nabalené problémy je nutno řešit.
Určitě by mi velmi pomohlo, kdyby bylo vymahatelné výživné, což v tomto státě není. Přesto, že máte rozsudek o určení výživného, je vám celkem k ničemu, pokud se druhý rodič rozhodně neplatit. Stačí, aby neměl oficiální zaměstnání a bydliště, a jste nahraní. Prostě buď je neplatič k nenalezení, nebo není na co mu dát případnou exekuci. Mně se zadařilo, že byl dokonce na podzim odsouzen (alespoň nějaký pocit satisfakce), ale vzápětí byl amnestován. Totální pocit marnosti a deziluze. Takže prostě někde ve vzduchu lítá 160.000,- na které prostě nedosáhnu. Když je člověk zaměstnaný, tak se jakž takž přežít dá, ale teď by se ty 3.000,- měsíčně sakra hodily.
A tak jsem nucena vydat se na Úřad práce pro Dávky hmotné nouze. Máme přece záchrannou sociální síť. Tam mne ovšem čeká ledová sprcha. Ani po třech měsících nezaměstnanosti a závislosti na Podpoře v nezaměstnanosti, nemám na Dávky nárok…Momentálně prý výpočet ukázal, že se pohybujeme jako rodina 200,- nad hranicí sociálního minima, takže sbohem a šáteček, zkuste to příští měsíc. Ti co schvalují sociální minimum by si měli zkusit přežít z cca 7.500,- určených na měsíc pro matku a dvě děti. Na příspěvek na bydlení také nedosáhnu, protože jsem s placením o měsíc ve skluzu a dlužím za elektřinu. Takže mi to nikdo nepotvrdí.
Dobře. Rozdýchám to s vidinou dalších dluhů, které si budu nucena udělat abychom měli co jíst, a vydám se, jako slušný člověk, do ČSOB domluvit dvouměsíční odklad splátek z důvodů ztráty zaměstnání. Nechci být v registru jako neplatič. Po několika telefonátech slečny za přepážkou se dozvídám, že to možné je, ale za 500,- za vystavení žádosti a dalších 500,- za její schválení. To už se ale o mě pomalu pokouší hysterie. Tak já tam jdu s tím, že momentálně nemám na splátku, a banka krom odchozích úroků, které si stejně strhne, vyinkasuje 1.000,- k tomu? Ne. Rozhodnu se stát dvouměsíčním neplatičem, byť jsem se to snažila vyřešit seriózně.
Další věc je Vyúčtování služeb za loňský rok. Místo obvyklých 2 maximálně 3 tisíc je to 10!!! Prý služby zdražily…Takhle úděsně? Zažádám o splátkový kalendář a stresuji se představou, že mi Městská část neprodlouží nájem bytu, který mám pronajat na dobu určitou a nájem platím již několik měsíců o měsíc zpětně.
Vychovala jsem státu dva pracující dospělé syny - daňové poplatníky, další dítě studuje Gymnázium a pečuji ještě o předškoláka. Takže můj přínos státu je myslím nepřehlédnutelný. Krom toho, jsem si při zaměstnání a péči o děti zvyšovala kvalifikaci studiem dvou škol. Přesto je ze mě nakonec sociální případ nezaměstnané samoživitelky na okraji společnosti, která řeší základní životní potřeby bez jakéhokoli zájmu státu ve kterém žije. Protože sice papírově máme právní systém, ale realizace pokulhává. Stačí přijít o místo a rázem se stáváte sociálním vyděděncem a štvancem v boji o přežití. Jsem jedno smetíčko v šedé mase, za kterou nás považují samozvaní bozi, tvářící se jako představitelé státu, a smetíčkem se hravě můžete stát ze dne na den i vy...stačí tak málo.
Na případné reakce nemůžu v diskuzi odpovídat, nemám dostatek dukátů :-))
