Itálie u mých nohou...a pod nohama taky ( díl II.)
Seděla jsem na pobřeží a všemi póry vnímala tu energii moře, než jsem si začala postupně uvědomovat jednak celkem rušno, celkem špinavo a hlavně mi docházelo, že musím někde přespat.
V místě, kde jsem se nacházela to evidentně nebylo možné. Na pláži i poblíž se scházely skupinky mladých, kteří přijížděli na skútrech a byli šíleně hluční. Konečně jsem také zaregistrovala bary táhnoucí se podél pobřeží a jejich zaplněnost početnými rodinami. Tak tomuhle se říká noční život…Hrála hudba, šumělo moře a já nakonec zmožená únavou a opřená o batoh odplula do říše snů. Probudilo mne celkem nešetrné zatřepání mým ramenem a nade mnou stál CARABINIÉR. Chtěl doklady a tak jsem se mu snažila vysvětlit, že jsem česká studentka milující Itálii, a hledám kde přespat. Ptala jsem se na nejbližší kemp a cítila vzrůstající zoufalství. Policista najednou zvedl obočí, šikmo na jednu stranu úst se usmál a povídá: Jo tak Praha, Čechy, Havel ! Sii sii, to znám…ale kamp tě vezme jen se stanem…Víš co? Počkej chvíli…“ Následoval vzrušený telefonní hovor ( ano, už tehdy asi měli mobily) a vítězné : „ Pojď se mnou, děvče „ přičemž, přestože jsem si nebyla úplně jistá správným výkladem, šla jsem s ním jako beránek uklidňujíc se, že přinejhorším přenocuju v cele…Na rohu přímořské ulice za chvíli přibrzdilo auto, z něho vyběhla asi třicetiletá žena a volala: „ Ciao, ciao Praga! Dneska přespíš u nás a čeká tě večeře a zítra nám povíš o Havlovi…“. Ne, že bych tak dokonale rozuměla, ale zhruba tak to bylo…Za pomoci italského slovníku, rukou, nohou a minima angličtiny, jsem pak vyprávěla, co se děje a dělo v Čechách. Bylo to úsměvné, ta dychtivost a emoce až dětinskost, u nás nevídaná. Ha, byla jsem doma.
Dva dny mi carabiniér Natale se ženou Clarou, mladším bratrem a babičkou hostili ve své domácnosti a když vycítili, že už bych šla, zavolali příbuzným do Ceseny pod Ravennou, že tam dorazím a ať se o mě postarají, že jsem z „té Prahy“ s „tím“ Havlem. Nevěda o tom, stal se prezident Havel tehdy mým volňáskem pro celou Itálii. Mé porevoluční besedy se opakovaly a italština zlepšovala. Viděla jsem nespočet přímořských městeček a památek, a mé srdce zatoužilo po klidu. Zcela nečekaně jsem změnila původní cíl Řím za poklidnou a osamělou cestu vnitrozemím. Mumraje a halasu jsem byla přesycena a na moře jsem si zvykla. Potřebovala jsem změnu. A teď teprve začalo to pravé dobrodrůžo. Dostala jsem se stopem někam do Toskánska , pod městečko Sorano a zapomněla jsem v autě mapu. Dopila jsem bezstarostně vodu a vydala se, kam mi nohy nesly s tím, že prostě něco zastaví. Bylo asi deset dopoledne a ono by mi něco zaručeně zastavilo, kdyby něco ovšem jelo…A to nejelo. Tak jsem šla a šla a šla, a silnice byla čím dál užší a asi začarovaná…Okolo se klepal horký vzduch, slunce pálilo, já byla bez vody a stínu, a vyčerpanost se hlásila o slovo. No to je pěkný, zemřu uprostřed jižní Evropy na dehydrataci, napadaly mě pochmurné myšlenky…Pak jsem si u nějakýho křoví udělala posed, opřela se o batoh a čekala…Přestávala jsem vnímat, ale zaskřípění brzd mne probralo: stařena a stařec vypadající jako smrtka z pohádky Honza málem králem, celí v černém, shrbení a dohromady vážící asi jako půlka mě, se nade mnou skláněli s ustaraným výrazem, šišlali na sebe ( asi nářečí) a dotáhli mne do dodávky asi tak z padesátých let. Usnula jsem.
Probudilo mne hučení a šumění moře, kdákání slepic, štěkání psa a brebentění, kterému jsem pranic nerozuměla. Stařenka, sedící u stolku ke mně radostně přiběhla, po cestě odkopla stranou dvě slepice a podávala mi džbánek s vodou. Byla jsem v kamenném domečku, který dobře znám z filmů, a vůbec všechno vypadalo jako kulisy z počátku století. Tady se zastavil čas. Nějak jsme nemluvili stejnou italštinou, takže jsme se moc nedomluvili, ale rozuměli jsme si báječně…Oni povídali něco mě, já jim a všichni jsme z toho byli tumpachoví a říkali „siii, siii „. Rozhodli se mne vykrmit, a tak mne cpali šunkou, vejci, kozím mlékem, a dary moře – zejména rybami. Bydleli v domečku se zvířaty a mnou společně, nad mořem, a já jim těch několik dní říkala babičko a dědečku. Asi bych tam byla zůstala, ale ryba a host třetí den smrdí a toho je třeba se držet. A tak jsme se poobjímali, slzu uronili a děda mne odvezl na výpadovku pod přímořské město Civitavécchia. Přestože mu dle mého odhadu bylo tak devadesát, neměla jsem s ním vůbec strach jet autem. Další auto mi zastavilo skoro hned a já dědečkovi mávala a mávala, než mi zmizel
z dohledu…A já se neplánovaně řítila přeci jen k ŘÍMU. Nakonec tam asi opravdu vedou všechny cesty.
Johanka Ulrichová
Dáme si Tečku na nádraží mámo, a pohoda džez, máme to v suchu...
Zásadní otázky v souvislosti s covidem, které by si měl klást každý, ale neklade: ono je to vytěsňování pohodlnější...Ptám se, a chci odpovědi.
Johanka Ulrichová
R.I.P. Terezo Spencerová
"Ranní kávička" s Terezou Spencerovou už nebude...Nebudu se spiklenecky pochechtávat s hrnkem kafe...A souhlasně přikyvovat. A překvapeně kulit oči nad jejím úhlem pohledu.
Johanka Ulrichová
Sedíc na balvanu v río Palo Alto, rozjímám, proč ho nepřerazit....Pro tebe, Maxi
Původní záměr byl posnídaňovej relax poblíž volkánu Barú v překrásně exotický horský přírodě...Nakonec ale sedím na balvanu jako žába zakletá do mezigeneračního konfliktu s vlastním prepubertálním potomkem.
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - díl IV. -Las Tablas, Las Lajas
...aneb naše motto "Mít se krásně"....Jak drobný nepříjemnosti vyvažujou krásný maličkosti a obráceně...Hmyz x mušle, bouřky x oceán, minibusy x výhledy...
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - Las Catalinas, Coronado
Častá otázka sledujících je: Proč tam jste? Popravdě mi tenhle dotaz celkem udivuje, páč je spousta důvodů, proč být ve Střední Americe, ale když nad tím tak přemýšlím, odpověď zní: Protože jsem chtěla.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Přispěli straníci i známí miliardáři. Kdo dává politikům peníze na kampaň
Premium Eurovolby se blíží a na sítích, v ulicích i debatách právě vrcholí boj o hlasy voličů. MF DNES se...
Honzu jsem neschovával, říká o partnerovi ředitel ČT Jan Souček
Je brněnský patriot, ale když se stal generálním ředitelem České televize, musel se Jan Souček (49)...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Mluvit se bude o jednotě i Ukrajině. Putin přiletěl do Číny na státní návštěvu
Ruský prezident Vladimir Putin přiletěl do Číny na státní návštěvu. Sejde se mimo jiné se svým...
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1815x