Od kolika se počítá stáří?

No právě...podle mentální a fyzický vitality...si myslím já.Často  zdání klame. Jinak co si pamatuju, tak od šedesáti se říkalo v nemocnici "mladší seniorský věk"...Někdo vypadá sešle už v padesáti a jiný po sedmdesátce je junák...Důležitý je, co z těch lidí všeobecně, bez omezení věkem, sálá za energii, přičemž i člověk na vozíčku může svou vitalitu přímo předávat, a jindy šedesátnice naříká, jak je před smrtí...Pravdou asi bude, že každý je starý, jak se cítí...

Letos na dovolené s námi byla paní "v letech". Nevšimli jsme si jí, starších lidí tam bylo dost. Pak se k nám jeden den přidala, aby nebyla sama. A byla úžasná. Moudrá, laskavá, nadšená každou chvilkou. Fotila jsem ji v různých (decentních) pózách na desáté nejkrásnější pláži světa. Pak z ní vypadlo, že jí v únoru bylo osmdesát. Úžasná paní. Asi bych negeneralizovala...

Napsala jste to dobře a pravdivě. Ale těch psychopatických lidí, kteří týrali své partnery nebo zvířata, nebude tak moc. Ze skupiny těch normálních lidí si pak raději než mladé vyberu ty starší, kteří už ledacos zažili, těm věřím více.

...a o tom to je...

díky, asi ne všichni pochopili o čem jsem uvažovala, ale dalo se to očekávat

Souhlas. S drobnou výhradou. Děti si vybírají, komu se narodí. 

Potkáváme lidi a situace, které potkat potřebujem, abychom se zase něco nového naučili.

Děti si vybírají, komu se narodí?:) Ale tahle teze nebude otázkou morálky, ale spíše nějaké východní víry ... nebo se mýlím? :)

Karma.

Zajímavé zamyšlení. Přesně podle hesla: Moudrost přichází s věkem, u někoho přijde věk sám.

Smutné ovšem je, že občas potkám 20ti letého starce, který jen skuhrá nad nespravedlivým životem a čeká, kdo ho bude litovat a zachraňovat, a občas potkám 60ti letého mladíka, co se těší na každý nový den jako na příležitost potkat někoho skvělého nebo se něco naprosto suprového naučit.

Každopádně dík za dobrý námět k zamyšlení.

ano, přesně o tomhle to je......a, není zač...

pěkný článek

děkuju

Chtěla bych Vám poděkovat za opravdu skvělý článek. Myslím, že máte na stáří stejný názor....moje cilová skupina, které jsem se zacala venovat v sociální oblasti jsou  drogove závislí - když jsem se rozhodovala, kde mohu být nejvíce prospesná, ihned jsem zavrhla práci se seniory...není to tím, že bych mela problém s komunikací, ale prostě je pro mne představa práce se starým a zlým človekem tak trochu hrůzná - paradoxem je, že kdykoliv jsme se setkávali na školeních a kurzech s jiným pracovníky, bylo mi řečeno, že mám silnou povahu, když jsem si vybrala cilovou skupinu lidi na drogách a lidí s poruchami chování...zatímco já jsem obdivovala právě ty, kteří stejně jako Vy působili v domech pro seniry, v Hospicu či jiných zařízeních pro staré...znám mnoho starých a laskavých moudrých lidí, kteří ve mne pobouzí úctu...a stejně tak znám asi spíše více starých lidí, u kterých si někdy říkám, že tihle zcela určitě nemají šanci na to, si uvedomit, jak moc jsou zlí, krutí a nesnášenliví..a ani na smrtelné posteli si neuvědomí, kolika lidem ublížili, mají prostě pocit, že jsou oni ti, kteří jsou hodni snad uctívání. A nejvíce zkušeností - moje babička, dej ji Pándůh lehkou zem....dobroty v ní bylo jako v prde..* medu, Źidovka a navíc byla uplně totožná s postavou Lakomé Barky od Wericha...presná kopie...a já si říkám, že pokud bych nkdy mela být jako ona, tak ať mne okamžitě odstřelí....pravdou zůstává, že zloba, nenávist a záš´t vekem nemizí...naopak...proto smekám před Vámi... Já jsem velmi klidná a trpelivá a empatická, ale myslím, že bych zcela jistě takovou Lakomou Barku asi zabila...:-)

Děkuji za reakci...tak přesně o tomhle má úvaha také byla......a přeju i nadále hooodně sil k vaší práci.Je a bude pořebná.

Spíš je to o ,,zrání" a měřítku hodnot. Někdo dřív, někdo později, či zda někdo vůbec. Nevím zda v okamžiku odchodu, mohla by to být i strašná smrt, stejně tak jako úleva. Ale cokoli z toho ne vždy toliko vlastní vinou. Jo, a kde ste byli vy, když sem učil Kodeše pingpong, he

ano, ne vždy vlastní vinou nastanou problémy a ne vždy se k nim postavíme čelem, ale je asi potřeba dospět do stádia, kdy řekneme: Tohle ti(vám) tenkrát mohlo ublížit a já to neviděl(a), nebo vidět nechtěl (a)...I to je moudrost. Vaše otázka kde jsme byli, by mohla být zodpovězena jen v případě, že napíšete KDY...